nadace leontinka

Rok s Ralfem

6.2.2012

Zde je dopis od našeho klienta Bohumila z Podkrkonoší. Je tomu něco málo přes rok, co jsme Bohumilovi přispěli na pořízení asistenčního psa Ralfa. Bohumil má těžké tělesné postižení a Ralf je mu velkou oporou.

"Uplynulý rok s sebou přinesl mnohem nevšednější zážitky nežli v dřívějších letech, za mnoho z nich vděčím právě Ralfovi. Doprovází mě doslova na každém kroku. Každý den, když se vzbudím, je tu, aby mi pomáhal. Zavolám si ho k posteli a pozdravím ho pohlazením. Poté ho pošlu otevřít dveře, které mají provrtané kliky a na nich je z obou stran zavěšený provaz. Za tento provaz Ralf zatáhne a dveře se otevřou. Dělá se to tak proto, aby to měl o něco snazší a na dveře neskákal, to je nežádoucí i kvůli odřeným dveřím, ale kdyby to bylo potřebné, tak to zvládne i bez toho. Rozhodně to nesmí provádět sám od sebe. Přijde ke mně zpátky a sedne si, někdy ho povzbuzuji povely (Ralf ke mně a sedni), ale tyto činnosti máme zautomatizované, takže stačí jen ukázat a on už ví. Samozřejmě ho odměním piškotem a pozitivním hlasem pochválím. V této chvíli ho můžu poslat pro někoho, kdo už je doma vzhůru. Tato spolupráce mezi námi musí být z mé strany vyloženě optimistická proto, aby Ralf rozpoznal, jestli je jeho počínání žádoucí či nežádoucí. V případě, že dělá něco špatně, dávám jasný povel (Ralf ne!, Ralf nesmíš! a podobně). Musí se brát v potaz, že Ralf a i ostatní asistenční, vodící a signální psi nijak netrpí, když se po nich něco chce, právě naopak. Jsou svázáni se svým pánem silným citovým poutem a pomáhat a plnit úkoly jim přináší radost. Chtějí se zavděčit, chtějí být chváleni za svou práci a svou úlohu pomocníka, doprovodu, přítele a člena rodiny si plně uvědomují. Chtěl jsem tu blíže a podrobně popsat alespoň něco, je to opravdu jen malý zlomek toho, co umí a v čem je nápomocen. Pro větší přiblížení vyjmenuji stručněji ještě další věci, které ovládá. Ralf mi podává různé věci. Zvládne třeba ovladače ze stolu, kde je klidně i jídlo, podá mi oba (zná slovo Ještě, jídla si nesmí všímat, to ví). Polštář z gauče, párkrát jsem potřeboval i deku. Umí zvednout i jakoukoli spadlou věc, třeba lžičku od kafe, hrneček, propisku, lékovku, samozřejmě i mobil, podá si i vodítko, nebo třeba batoh. Tyto věci bych si sám nepodal, Ralf je podá i z pod-postele. Pokud potřebuju podat něco, co jsme nikdy nedělali, stačí ho nasměrovat a pak říct buď ano-ne, když se na to podívá. Lze použít i ukazovací laser a k věci mu ukázat cestu, nebo tak rozlišit dvě věci, které jsou vedle sebe. Otevře i skříň nebo zásuvku, ledničku a z nich také podává - například léky, pití, svačinu. Je schopen mi usnadnit i svlékání, sundat čepici, brýle, rukavice, ponožky, rozepnout zip, stáhnout rukávy, sundat boty a následně podat na místo kam potřebuji, třeba do klína. Další věcí, kterou bych zmínil, je i jeho poslušnost a to, jak spolu dokážeme komunikovat. V létě jsme byli na rekondičním kurzu s Helppsem, ve kterém Ralfa vycvičili. Na tomto kursu jsme měli složit společnou zkoušku z přístupu – jak jsem psa zvládl a jak nám to spolu jde. Týkalo se to těchto disciplín – odložení psa na rušném místě, přivolání od hrajících si psů, projít houfem lidí bez nežádoucích projevů (strach psa, skákání), jít a upustit vodítko (Ralf šel se mnou dál a pak mi vodítko podal), chování psa v restauračním zařízení (odložím ho u sebe, nesmí se natahovat pro jídlo, nebo skákat na stůl, nebo nějak jinak obtěžovat), no a pak nakupování v obchodě s jídlem (jde vzorně vedle mě, dávám povely kudy jít (vlevo, doprava, couváme, nesmí si u toho samozřejmě brát z regálů jídlo a musí být v klidu). Splnili jsme vše a cvičitelé s námi byli velmi spokojeni, z této zkoušky máme i certifikát o zvládnutí této zkoušky. Prodělali jsme i první společnou veterinární prohlídku a navštěvujeme spolu kulturní akce a jezdíme na vícedenní výlety, ale i na týdenní cvičení, které potřebuji já. Ralf pomáhá výborně a je mou neoddělitelnou a nedocenitelnou součástí."