I bez medailí má smysl pomáhat

Jak se z (ne)obyčejného kluka z malé obce na Tachovsku stane trojnásobný paralympijský vítěz? Jaký to je pocit, když se Vám splní ten největší životní sen? A proč má smysl pomáhat? 

"Dádo, jsi paralympijský vítěz!" Tahle věta bude znít teprve 16letému nevidomému plavci Davidu Kratochvílovi v hlavě možná ještě hodně dlouho. Jisté je, že to, co na XVII. letních paralympijských hrách v Paříži dokázal, byl úspěch z kategorie fenomenální: kompletní sbírka medailí (1., 2. a 3. místo), jedno 4. místo (o pouhou setinu vteřiny) a dvě 5. místa. "Tohle úplně předčilo moje sny, protože já jsem toužil po jedný medaili, chtěl jsem určitě zlato," řekl David v jednom z rozhovorů, které poskytl ještě v Paříži. "Bylo to ještě lepší, než jsem si vysnil, podlaha duněla, vzduch vibroval...diváci mi udělali obrovskou atmosféru." Zkrátka: "BOMBEX!" - Jak David shrnul svoji první paralympijskou zkušenost. A nejen já věřím, že zdaleka ne poslední.

O zrak David přišel v důsledku rakoviny. Do první třídy David nastupoval ještě jen jako částečně nevidomý, pak se ale jeho svět do tmy ponořil úplně. Kvůli rakovině sítnice přišel o jedno oko ještě jako batole, to druhé mu pak lékaři museli vyoperovat sotva se začal učit číst a psát. To s životem šestiletého kluka slušně zamává. Jeho rodiče ho ale neustále povzbuzovali a chtěli, aby byl aktivní. 

S Nadací Leontinka se Davidova cesta protnula poprvé už v roce 2015, kdy Leontinka Davidovi přispěla na nákup tandemového kola a darovala rodině reflexní vesty, které používají zrakově hendikepovaní sportovci a jejich doprovod kvůli bezpečnosti. Kromě tandemového kola ale David jezdil s rodiči taky na běžkách a na lyžích, nakonec ale mezi všemi sporty zvítězilo právě plavání. "Je to můj sport, můj koníček, moje vášeň," říká o tomto sportu David a oči mu při tom září. Konec konců, pozitivní energií David stále srší a rozdává ji všude kolem sebe. Tenhle teprve 16letý paralympijský šampion si získal srdce snad půlky České republiky. Díky svým úžasným rodičům ale zůstává stále nohama na zemi. Důkaz? Po návratu z Paříže ho nečekalo žádné povalování, ale návrat do školních lavic 6letého gymnázia, kde David studuje ve 4. ročníku. Kromě toho ještě hraje také skvěle šachy, na kytaru, klavír a akordeon. 

Od roku 2015 až do pařížské paralympiády Leontinka Davidovi každý rok přispívala na jeho plavecké tréninky a účast na různých paraplaveckých šampionátech, odkud si pravidelně vozil celé sbírky medailí. Ještě před paralympiádou se David stal mistrem Evropy a také nejlepším českým parasportovcem roku 2023. Všichni, kteří jeho příběh sledujeme již mnoho let, jeho úspěchy prožíváme a radujeme se z nich o to silněji, že víme, kolik stály úsilí. A také moc dobře víme, stejně jako David a jeho rodina, že bez těch správných lidí a bez dlouhodobé podpory by Davidova cesta k úspěchu byla mnohem, mnohem složitější. 

Talent jako je David se nepotká každý den, ale je mnoho dalších nadaných dětí se zrakovým hendikepem, které si zaslouží, aby je v jejich rozvoji a plnění jejich snů někdo podpořil. A nemusí to být hned sen o paralympijské medaili. Řada rodičů má pro své děti mnohem skromnější přání - aby i s vážným zrakovým hendikepem mohly dělat co nejvíce věcí jako jejich vrstevníci, chodit do školy, učit se bruslit anebo třeba plavat. Jako nevidomí bráškové Dominik a Martin, kteří stejně jako David milují plavání a chtějí se v něm pořád zlepšovat. I jim teď Leontinka pomáhá uhradit pronájem plaveckého bazénu a práci trenéru a první úspěchy už jsou tady - oba dva si na posledním Mistrovství České republiky doplavali pro své první medaile!

Tak co, půjdeš do toho s námi? Dlouhodobá podpora má smysl - a to i bez medailí! ❤

donate