Zazvonil zvonec a pohádky RunTour je konec

Být součástí RunTour, to je jako ocitnout se na skvěle rozjeté párty, kde máš spoustu kamarádů a kde Tě nikdo nenechá sedět v koutě. Moji kamarádi z téhle úžasné party pro mě už 11 let dělají první poslední a já jsem hrozně ráda, že jsem se stala součástí téhle velké rodiny. Osmkrát do roka v osmi různých městech mi kluci pomůžou postavit růžový leontinkovský stan jako zázemí pro naše běžce a to stejné dělají pro naše nevidomé maséry. Z každé registrace dávají 50 korun právě mojí nadaci, abych zase já mohla pomáhat dál. A společně vymýšlíme, jak ještě lépe představit lidem moji práci. Ale co je na RunTour ze všeho vůbec nejlepší, je to, že si tady kdokoli z nevidomých nebo slabozrakých sportovců může zaběhnout, poprvé nebo třeba popadesáté (jako rychlonožka Luboš) a to navíc úplně zdarma! Za těch 11 let už jsme takhle společně napsali tolik krásných i dojemných běžeckých příběhů, že už se nemůžu dočkat, až vyběhnu do další, pro Leontinku 12. sezóny! ❤

Poslední závody roku 2023 se rozběhly v Pardubicích zase přímo na dostihovém závodišti. To je úplně jiný zážitek než běžet po městském asfaltu a jsou závodníci, kteří si běh v terénu a přes překážky vyloženě užívají. Třeba jako Ivo, náš největší sportovní matador, který ze všech překážek nejvíc miluje irskou lavici. Sice si na ní jednou vyvrkl kotník, ale to ho vůbec od běhání v Pardubicích neodradilo. Jen vyměnil běžecké tenisky za pohorky, které, jak mi řekl, skvěle drží kotník. No, proti gustu... 😀 

Závod v Pardubicích si oblíbil i další můj nevidomý běžec, Petr, který sem dorazil na závod na 5 kilometrů se svým dlouholetým běžeckým parťákem Jirkou. "Peťovi to sedlo hezky, že ke konci dokonce zrychloval," prozradil mi Jirka po závodě. A úsměv na Petrově tváři a souhlasné pokyvování jen potvrdilo, že tihla dva jsou za ta léta už skvěle sladění a dokáží motivovat jeden druhého.

Svoji velkou trasérskou premiéru si v Pardubicích odbyl trasér Vlasta, který závodem na 10 kilometrů provedl Romana. Oba se potkali na zářijovém běžeckém tréninku Leontinky, který jsem uspořádala pro celkem 12 běžců na pražské Ladronce. Vlastu trasování nadchlo natolik, že by rád nevidomým běžcům pomáhal i dál k jejich vysněným cílům - třeba Roman by si chtěl zaběhnout půlmaraton. 

Ke svému vysněnému cíli byl letos hodně blízko i náš rychlonožka Luboš, který se už jednou stal vítězem Malé RunTour. Letos se rozhodl běhat delší, 10kilometrovou trať a k medailovému umístění byl hned napoprvé hodně blízko - ve Velké RunTour mu nakonec patří nádherné 5. místo! A to narozdíl od ostatních běžců musí překonat ještě jednu překážku navíc - svůj vážný zrakový hendikep. Luboši, jsi skvělý a moc Ti v Leontince gratulujeme!

A kdo další se přišel podívat do mého leontinkovského stanu v Pardubicích? No přece náš Jenda z Hostince u Jendy, který už třetím rokem dává během sezóny RunTour jednu kačku z každého prodaného oběda právě Leontince. To je (krásná) realita! Navíc pro nás nechá ještě pražit úžasnou Kávu pro Leontinku, kterou mohli všichni běžci ochutnat na RunTour v Karlových Varech - a koupit si ji můžou při každých závodech přímo na stánku Leontinky. 

Pokud Jendu neznáte, tak ho poznáte podle toho, že na každém závodě RunTour zvoní na krásný velký zvon a povzbuzuje běžce, pokud teda zrovna sám něběží. Letos v Pardubicích přišel na pódium zazvonit také konec další běžecké sezóny - a taky na oslavu krásného dárku, který jsem letos od RunTour opět dostala. Na symbolickém šeku svítila částka 403 100 korun! A víš, co to znamená? To znamená 8 062 registrací běžců a taky hodně pomoci sportovcům se zrakovým hendikepem, které budu moct v tom příštím roce dál podporovat na jejich cestě za vysněnými sportovními cíli.

Zazvonil zvonec a pohádky RunTour 2023 je konec. Ale už teď se můžeš začít hlásit do závodů roku 2024. A nezapomeň, každý běžec nebo běžkyně se zrakovým hendikepem má s Leontinkou startovné zdarma! Tak neváhej a běž! - A taky piš naší Radce, která se stará o naše závodníky, na kralova@nadaceleontinka.cz. #JERADOSTBĚŽET