Nevidí na konec vesla, dokáží se do něj ale pořádně opřít

"Jsem šťastný, že jezdí, že něco dělají a chtějí dělat," řekl před závodem kapitán ústeckého VK Paprsek Petr Janák, který oddíl neúnavně vede už od roku 2004. Sám chodí o holi, přesto stále sedá za kolo i do párové čtyřveslice, kde během jízdy koučuje svoje svěřence. Najdeš mezi nimi kluky, co "nevidí na konec vesla," i dospěláky, kteří se statečně perou s diagnózou roztroušené sklerózy. Jejich osudy jsou opravdu hodně různé a často vůbec ne jednoduché. Co ale všechny spojuje, je láska k vodě a silná vůle překonat sám sebe i těžkosti svého hendikepu. 

V pátek 2. června jsem to všechno viděla na vlastní oči. S veslaři jsem se potkala už na Veslařském ostrově v zázemí VK Blesk, kde se chystali na start. Do párové čtyřveslice Spanilé jízdy Leontinky letos usedl už podesáté jako "štrok" Karel Volek, kluk se zrakovým i mentálním hendikepem. Další ze čtveřice, Jindra Bartoň na "dvojce", patří mezi rekordmana ve veslování na trenažéru, kde drží český rekord ve své kategorii. "Háček" Václav Bulánek má roztroušenou sklerózu - a v cíli také vždy největší úsměv. A nováček závodu na "trojce", Daniel Kosina, přišel o padesát procent svého vidění teprve před půl rokem a stále hledá cesty, jak se s tím vyrovnat. Jak jsme se při společném povídání shodli, sport je pro tohle vážně báječná věc, díky které mimo jiné potkáš podobně naladěné lidi.

Vedle čtyřveslice letos na Spanilou jízdu vyrazily ale ještě tři para skifaři - jeden z nich, Jirka Kratochvíl, byl taky z VK Paprsek. Jirka si "osedlal" modrý skif Leontinka, který jsem klubu před několika lety věnovala. Jirka má také "roztroušenku", ale tu stále dobrou náladu by mu mohli mnozí závidět. V cíli rozhodně soupeřil s Vaškem Bulánkem o největší úsměv. 

Jinak ale Spanilá jízda o soupeření vůbec není - snad jedině se svým hendikepem, jak jsem už zmínila. Je to hlavně o možnost zúčastnit se tak prestižního a legandárního závodu, jako jsou Pražské Primátorky. To je pro hendikepované veslaře ta největší odměna za jejich úsilí - a taky motivace, aby u tohoto náročného sportu vytrvali. A není to zdaleka jenom o fyzické síle. Veslaři se taky musí sladit, protože bez "souhry kolektivu", jak tomu říká jejich kapitán, nedojedete ani na start. I letos ale veslaři z VK Paprsek vyrazili nejen na start, ale taky dorazili úspěšně do cíle. Tam na ně čekaly oficiální medaile i medaile a pohár od Leontinky. 

Letos se mi v rámci Primátorek podařila ještě jedna krásná věc pro tyhle báječné kluky s vesly a úsměvy! Díky spolupráci s Českým veslováním a aukční platformou Dobrobot jsem zorganizovala aukci reprezentační kombinézy s podpisy našich nejlepších skifařů, Mirky Topinkové Knapkové, Václava Chalupy a Ondřeje Synka. Získala jsem díky ní 4 700 korun, které předám veslařskému klubu na nové vybavení - a ještě k tomu něco přidám. 

A co čeká ústecké veslaře teď? V červenci Mistrovství republiky a taky plavba z Ústí až do německé Pirny po Labi. Vyrazí na něj na turistické, 100 let staré gigové čtyřce a už se na to všichni moc těší. Po dobrém výkonu je potřeba se taky pořádně odměnit!