Fandili jsme mladým sportovcům
Více než 60 žáků speciálních škol pro nevidomé a slabozraké děti z Prahy, Opavy, Plzně, Brna a z integrovaných základních škol v Liberci si poměřilo síly na 26. ročníku Sportovních her zrakově postižené mládeže. Jak jim to šlo? A co všechno tyto děti potřebují, aby mohly sportovat? Přečti si můj článek!
3,2,1...START!
Minulý týden jsem fandila více než šedesátce zrakově hendikepovaných kamarádů, kteří se sjeli do Prahy na další ročník Sportovních her pro zrakově postiženou mládež. A nepřijeli sami. Byli s nimi jejich trenéři a traséři nejen z řad učitelů. K těm nejlepším výkonům jim pomáhali třeba také studenti z Katedry aplikovaných pohybových aktivit (neboli APA) z Fakulty tělesné výchovy a sportu. V jakých sportech děti soutěžily? Rozdaly si to třeba v běhu na 60 a 600 metrů, skoku do dálky, hodu kriketovým míčkem a v plavání. A závodily i ve dvou speciálních disciplínách pro nevidomé - goalballu a showdownu.
Slyšíš tahle slova poprvé? Goalball je něco jako takový fotbal pro nevidomé, hraje se ale na mnohem menším hřišti s ozvučeným velkým míčem. Všichni hráči mají nasazené speciální zatmavené brýle - to aby neměl výhodu ten, kdo přeci jen něco ukouká. A taky aby si chránili oči. Stejné brýle se používají i při showdownu, tedy jakémsi ping-pongu pro nevidomé. Stůl je podobně velký jako ten pingpongový, jen o něco užší se zvýšenými okraji, aby ozvučený míček tak snadno neutekl. Cílem je strefit míčkem soupeřovu branku na jeho straně stolu. Rozhoduje rychlost, postřeh i dobrá prostorová orientace.
Tyhle sporty mohou hrát i nevidomí bez asistence. Na běh už to ale bez pomoci traséra, neboli průvodce nejde. Třeba 16letý Oliver ze ZŠ Zrak na Náměstí Míru v Praze má traséra Daniela, který mu pomáhá při běhu i skoku do dálky. Letos si Oliver vylepšil právě ve skoku svůj osobní rekord, ale šlo mu to i při běhu nebo v showdownu. Pan učitel Dominik ze ZŠ pro zrakově postižené v Plzni taky doprovázel své žáky jako trasér při běhu a motivoval je k co nejlepším výkonům i v dalších disciplínách.
Jak říká paní ředitelka ZŠ Zrak, která letos hry pořádala, Martina Malotová, došlo i k řadě úsměvných momentů. To třeba když si jeden z žáků ve sprše spletl šampon s opalovacím krémem. "A věřte tomu, že krém jde z vlasů jen velmi těžko," říká paní ředitelka se smíchem. 😃
Je pravda, že s úsměvem jde vždycky všechno líp! A letošní hry se opravdu podařily! Slavnostní zakončení proběhlo na palubě parníku na řece Vltavě, kde bylo vyhlášeno nejlepší družstvo. Tím byla letos pořádající ZŠ Zrak z Prahy. Příští ročník se bude konat v Plzni a já už se na něj moc těším. I v Plzni mám totiž spoustu kamarádů, kteří se mnou jezdí každý rok na běžkařské závody Jizerské 50. Stejně jako děcka z Prahy nebo Opavy.
A protože sport je moje srdcovka, podpořila jsem letos konání Sportovních her nejen srdcem, ale také penízky. Paní ředitelka nadace Barbara zase pomohla vybrat krásné barevné čepice a visačky na krk, aby se nikdo neztratil. Jak to dětem skákalo i běhalo, na to se už podívej v naší fotogalerii. Sportu zdar!
