Překonali jsme 360 kilometrů a taky sami sebe!
Tým Leontinka, složený z běžkyň a běžců se zrakovým hendikepem, už poosmé překonal vzdálenost 360 kilometrů, která dělí šumavský Zadov a pražský Braník. Sáhli jsme si na dno svých sil i vystoupali až na vrcholek úžasných pocitů, které člověka zaplaví, když dokáže něco opravdu velkého. A doběhnout do cíle náročného štafetového závodu Vltava Run, to fakt velké je - a to i pro ty, co dobře vidí! A zaběhnout ho dokonce poslepu, to už dokážou jen opravdoví profíci. Přečti si víc!
Vltava Run je moje srdcovka! Běhám ji se svými nevidomými a slabozrakými kamarády už osm let. Už ani nevím, koho to tenkrát napadlo - nejspíš naši paní ředitelku Barbaru, která se nezalekne žádné výzvy. A vydat se na trať štafetového závodu Vltava Run, který se běží non-stop v náročném terénu, ve dne i v noci, to výzva opravdu je! Každý, kdo se chce postavit na start tohoto 360 kilometrů dlouhého závodu, by měl umět zaběhnout 10 kilometrů v terénu do 1 hodiny. A to není jen tak! Přesto se mojí kolegyni Radce každý rok podaří sestavit 24členný tým složený z 12 nevidomých a slabozrakých běžců a 12 trasérů, kteří tuto výzvu přijmou. To je prostě úžasné!
Těch 24 statečných má pak jediný úkol, nebo možná spíš dva - doběhnout do cíle a hlavně si to pořádně užít. Tým Leontinka totiž neběhá na čas a umístění, ale pro zážitky. Jsme nejpočetnější tým závodu a platí tady jasně přímá úměra - čím více lidí, tím větší legrace. Přesto, že se někteří naši běžci a traséři potkají poprvé až na závodě, utvoří se skvěle semknutý tým, kde se všichni navzájem povzbuzují a motivují.
V týmu jsou běžci, kteří dokáží dát kilometr za 4:30 (uf!), ale taky ti, pro které je běh v terénu na vzdálenost 10 kilometrů a víc už pořádná výzva. Pak se hodí nějaká ta extra motivace, která letos pomohla třeba našemu běžeckému matadorovi Ivovi (poznáte ho podle šátku na hlavě a běžeckých bot značky Kanada 😃), kterému při druhé etapě už trochu docházel dech. Se svojí trasérkou Radkou ale na trati potkali běžkyni z týmu, Kde je David? Té už taky tak trochu ubývaly síly, ale když uviděla nevidomého běžce, nejen, že ji to pořáně nakoplo, ale ještě se stala Ivovou druhou trasérkou a do cíle etapy doběhli všichni společně a s úměvem.
Hlášky jako, "Honzo, tobě se běželo jak? - No mně se běželo jako do kopce!" nás provázejí po celé dva dny, které strávíme společně ve dvou autobusech, které převážejí vždy 12 běžců a trasérů z předávky na předávku. Těch je celkem 36 a jejich obtížnost je někdy taková, že i zkušený běžec musí zpomalit na tempo chůze. Bez toho by to ale nebylo ono. Vždyť na rovině a asfaltu dokáže běžet přeci každý!
A pak, po skoro 38 hodinách non-stop běhu, přijde poslední předávka ve Vraném nad Vltavou a všichni zamíří do cíle čekat na poslední dvojici, abychom do cíle doběhli společně. Letos tu úplně poslední štafetu nesl nevidomý Petr s trasérem Jirkou a dali do toho všechno. Protože i když jsi po těch skoro dvou dnech na cestě unavený a tak trochu rozlámaný, to vědomí, že dovedeš celý 24 členný tým do cíle, tě žene vpřed. Nakonec jsme tu cílovou pásku protli v čase 38 hodin a 54 minut a vylepšili si umístění z minulého roku. Za námi zůstalo ještě šest týmů! Ale i kdybychom doběhli poslední, nic by to nezměnilo na té radosti, která nás vždycky zaplaví po doběhu. Zase jsme to dokázali!
Pusť si ještě tohle minutové video, které je věnováno všem našim úžasným běžcům: VIDEO.
Děkujeme nejlepším organizátorům závodu Vltava Run ( za všechny Květě, Láďovi a Míše) za skvělou podporu, kterou týmu Leontinka už osm let dávají. Není to samozřejmost a my si toho moc vážíme! Děkujeme našemu zřizovateli, společnosti Exx, že díky její podpoře se můžeme vrhat i do takových tak trochu bláznivých akcí! Děkujeme panu Karlu Kulišanovi a společnosti FM Logistic, která nám každý rok zapůjčí zdarma dva minibusy i s řidičem, bez kterých bychom na závodě ani nemohli startovat. Děkujeme společnosti Autobond Group, která nám poskytuje nadační auto, které nám pomáhá s logistikou při závodě. Děkujeme Chatě Cihelna, která ubytuje naší početnou bandu včetně vodícího psa. Děkujeme Maximovi ze spolku Jeden na jednoho, který je naším skvělým parťákem a pomocníkem a dalším podporovatelům, bez kterých by to prostě nešlo. A děkujeme našim skvělým běžcům a trasérům, kteří nám každý rok dají svou důvěru a vrhnou se s námi po hlavě a hlavně s otevřeným srdcem do tohoto náročného závodu. Respekt všem!
